KŠD LEGAL se podílela na přípravě úspěšného návrhu na zrušení 2. restituční tečky

27.6.2018

Specializovaný právní tým KŠD LEGAL zaměřující se na pozemkové, nemovitostní a restituční právo se podílel na přípravě úspěšného návrhu skupiny 18 senátorů na zrušení tzv. 2 restituční tečky, kterému vyhověl Ústavní soud České republiky. Novela zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, která mj. ve své části druhé ruší některá ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, měla v této věci za cíl umožnit další uspokojování restituční nároků výhradně ve formě peněžité náhrady, nikoliv již formou vydání původního či náhradního pozemku. Tuto zásadní změnu Ústavní soud jednomyslně odmítl.

Ústavní soud v odůvodnění nálezu vypíchl zejména skutečnost, že tato změna zákona o půdě by zakládala nerovnost v rámci srovnatelné skupiny oprávněných osob, když by zde existovaly osoby, jejichž nárok byl či bude uspokojen formou výdeje náhradního pozemku, a dále pak osoby v obdobném postavení, jejichž nárok by byl, navíc bez jejich zavinění, uspokojen pouze peněžitou formou, navíc z pohledu senátorů zcela nedostatečnou. To Ústavní soud považuje za nepřípustné.

KŠD LEGAL, která se prostřednictvím svého specializovaného týmu úspěšně snaží dopomoci několika restituentům ke spravedlivému uspokojení jejich legitimního nároku, tento pohled Ústavního soudu vítá a považuje jej za zcela správný. V řadě případů jsou totiž nároky restituentů dlouhodobě neuspokojeny zejména z důvodu liknavého přístupu Státního pozemkového úřadu. Člen pozemkově-restitučního týmu Mgr. Jiří Blahutka rozhodnutí Ústavního soudu, které si osobně vyslechl od ústavních soudců přímo v Brně, okomentoval těmito slovy: „Zrušení tzv. 2. restituční tečky Ústavním soudem velice vítám a plně se ztotožňuji s důvody, které ústavní soudci prezentovali v odůvodnění svého nálezu. Za minutu dvanáct došlo k zabránění druhému okradení desetitisíců obětí komunistického režimu ze strany státní moci, což je v demokratické společnosti zcela nepřijatelné. Za velmi silný vzkaz pro případné budoucí pokusy o další restituční tečky pak považuji, že Ústavní soud rozhodl jednomyslně.“

V textu odůvodnění svého jednomyslně přijatého nálezu pak ústavní soudci podrobili návrh novely další kritice, když uvedli mimo jiné následující: „Ústavní soud má za to, že napadená právní úprava třístupňovým testem proporcionality s úspěchem neprošla. Stanovení data, po jehož uplynutí již oprávněné osoby nemohou požádat o bezúplatné převedení náhradního pozemku, by mohlo představovat legitimní cíl v tom smyslu, že zájem na právní jistotě všech zúčastněných subjektů obecně vzato vskutku může vyžadovat stanovení nějakého data, ke kterému je třeba veškeré restituční nároky vypořádat. To však není případ posuzované věci, neboť v tomto ohledu ani napadená právní úprava žádnou faktickou a definitivní tzv. restituční tečku nestanoví, pouze – aniž by zde byl nějaký přesvědčivý a nezpochybnitelný důvod takového postupu – zakládá nerovnost v rámci srovnatelné skupiny oprávněných osob. …

V daném případě sledovaný cíl nemůže bez dalšího legitimizovat vládou a SPÚ akcentovaná skutečnost, že se dosud neskončená restituční správní řízení týkají již „pouze desítek osob“ (nehledě na cca 2 000 dalších oprávněných osob, uplatňujících své restituční nároky v soudních řízeních, na která zjevně nedopadají příslušná přechodná ustanovení). I kdyby totiž zbývalo již pouze jediné restituční správní řízení, není namístě – není-li pro to nějaký legitimní důvod – zakládat nerovnost mezi jinak srovnatelnou skupinou oprávněných osob. V opačném případě by totiž došlo k zásahu do legitimního očekávání části oprávněných osob, resp. k nepřípustnému zásahu do jimi nabytého práva mít možnost uspokojit svůj restituční nárok prostřednictvím náhradního pozemku.

Viděno tímto prizmatem by tak zákonodárcem sledovaný cíl mohl být označen za legitimní pouze za předpokladu, že by stát nezpochybnitelně (a navíc bez vlastního „zavinění“) již neměl k dispozici žádné vhodné náhradní pozemky, respektive by nedisponoval žádnou zemědělskou půdou s výjimkou té, kterou lze bez důvodných pochybností objektivně považovat za strategicky významnou. Jelikož však Ústavní soud nemá k dispozici přesvědčivé indicie, jež by jej mohly vést k úsudku, že stát skutečně již není schopen poskytnout oprávněným osobám náhradní pozemky, musí konstatovat, že se nepodařilo prokázat, že napadená právní úprava sleduje legitimní cíl.

Napadená právní úprava tedy neprošla již prvním krokem testu proporcionality, a proto nebylo nezbytné zabývat se otázkou vhodnosti a šetrnosti zvoleného zákonného opatření. Jako obiter dictum však Ústavní soud konstatuje, že i při indikaci legitimního sledovaného cíle by napadená právní úprava nesplňovala kritérium šetrnosti, případně by byl namístě závěr o nepřiměřenosti zvoleného opatření.“

Plné znění tiskové zprávy Ústavního soudu České republiky k této věci, z níž byla převzata i výše uvedená citace, naleznete zde: https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-zrusil-tzv-druhou-restitucni-tecku/, vlastní nález je pak uveden zde: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2018/Pl._US_35_17_an.pdf